Básnířka Lydie Romanská vytvořila v rozmezí let 2019 až 2021 rukopis nové básnické sbírky, kterou nazvala Zpovídat se z poezie. Pokračuje v principu, který je evidentní z jejích posledních knížek, a sice vnímání poezie jako nové skutečnosti, samostatného artefaktu neovlivněného zažitými principy práce s tématem nebo logikou, jak jej vyznával francouzský literární teoretik Henri Bremond a u nás kritik F. X. Šalda nebo básník Vítězslav Nezval. Její básně vycházejí z prožitku vztahů ve světě člověka, přírody a věcí, z jejich konstelací ve fungování i kráse. Text je bohatý na metafory, hýří asociacemi, přesto se jedná o úspor¬nou poezii, kořící se slovu v jeho nových významech daných originálními úhly pohledu. Knížku doplňuje cyklus fotografií Vojtěcha Kemennyho nazvaný Zahrada. Snímky vznikly na přelomu jara a léta roku 2022, jejich předlohou bylo několik míst v Praze: Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Karlovy Univerzity Na Slupi, park na Kampě, Vojanovy sady a louka mezi Šeberovem a Hrnčíři. Fotografie: Vojtěch Kemenny
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.