Callisto přináší Penelopě listinu s majetkovými právy k diamantovému dolu. Jejich rozpravu krátce naruší náhlé zašustění v lesíku opodál… Kvůli znepokojivé zprávě spěchá Penelope do kasáren, kde ji překvapí pravý důvod Ecklesových slz. Že by snad její taktika měla mezery? Jakožto nová majitelka smaragdových dolů se Penelope ocitá v již známém sídle cechu. Muž s maskou si pro ni ale připravil nepříjemnou zkoušku…
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.