Zábavní umění nedělají jenom lidé na jevišti, ale i ti v zákulisí, nazývaní někdy také „dělníky zábavy”. Podobným mužem byl také Václav Soldát, kulturní sociolog, který za svůj život prošel nebývalým množstvím profesí, které se všechny točily právě kolem zábavy. Hrál v amatérském divadle, staral se o zábavu turistů v ČEDOKu, byl úředníkem ve státní správě starajícím se o kulturu a jako takový se dokonce stal i poradcem na ministerstvu. Mezi tím pořádal slavné plesy Květů, Mladé fronty, měl na starosti program v populárních Klubech mladých, účastnil se jako režisér a scénárista řady akcí včetně několika módních přehlídek, jezdil s řadou umělců na „šňůry”, kde se o ně staral. Setkal se tak s řadou významných osobností v začátcích jejich kariér, třeba s Petrou Černockou, Petrem Novotným a Fešáky, F. R. Čechem a řadou dalších. Tato kniha popisuje v zajímavém průsečíku jeho zážitky z uměleckého a politického prostředí minulého režimu a připomíná v pozoruhodném úhlu, co všechno se v této éře mohlo, nemohlo, i jak se na podobné věci chodilo „oklikou”. Témata bere s nadhledem. Minulý režim nechválí, ani nehaní, ale popisuje věci tak, jak je zažil a jak byly. Jeho kniha je tak nejen osobní výpovědí se vzpomínkami na řadu významných osobností, ale cenným dokumentem doby.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Snadný úkol pro vojáky země, která se Afghánistán nikdy nesnažila ovládnout. Britové jsou mimo hru, Rusové jsou mimo hru, Američané jsou mimo hru. Češi mají ve Střední Asii dobrou pověst. Jedno letadlo, pár terénních vozů, pro jistotu pěchotní zbraně, lehce nepřiměřená zásoba munice, tři desítky chlapů a jedna žena – odstřelovač. „Tohle bude nejlepší dovolená mýho života." – desátník Kocman