„… dobré vztahy mezi lidmi, o které usilujeme, by se měly projevit právě vé, ví čistotě a tím i vúrovni. Dobré kopané, ve které se bude hrát svobodně, ale přitom sětším zaujetím a největší zodpovědností, ve které budou padat góly a zíž budou mít lidé radost, budu fandit až do smrti. A jsem optimista. Věřím, že kopaná nikdy nezemře, ačkoli ji mnoho lidí už pochovávalo.“ Josef Bican (Pepi) V podrobných, živě vyprávěných vzpomínkách českého fotbalisty Josefa Bicana se na sebe vrší hlavně zážitky z hřiště, počínaje dětskou kopanou ve Vídni a konče trenérskou praxí v poslední době. Do tohoto rozmezí je nakupena hojnost úspěchů, ale též časy nepřízně, celý ten rušný život předního sportovce při přípravě i v průběhu domácích i mezinárodních zápasů. Přitom však nebyla opomenuta ani osobní stránka Bicanova portrétu.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.