„… dobré vztahy mezi lidmi, o které usilujeme, by se měly projevit právě vé, ví čistotě a tím i vúrovni. Dobré kopané, ve které se bude hrát svobodně, ale přitom sětším zaujetím a největší zodpovědností, ve které budou padat góly a zíž budou mít lidé radost, budu fandit až do smrti. A jsem optimista. Věřím, že kopaná nikdy nezemře, ačkoli ji mnoho lidí už pochovávalo.“ Josef Bican (Pepi) V podrobných, živě vyprávěných vzpomínkách českého fotbalisty Josefa Bicana se na sebe vrší hlavně zážitky z hřiště, počínaje dětskou kopanou ve Vídni a konče trenérskou praxí v poslední době. Do tohoto rozmezí je nakupena hojnost úspěchů, ale též časy nepřízně, celý ten rušný život předního sportovce při přípravě i v průběhu domácích i mezinárodních zápasů. Přitom však nebyla opomenuta ani osobní stránka Bicanova portrétu.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…