Dostává se vám do ruky druhá část překladu „Z dívánu Háfize“. Stejně jako první díl je i tato část v překladu Dr. Jar. B. Košuta, Jaroslava Vrchlického a poznámkami ji opatřil profesor a zakladatel české orientalistiky Rudolf Dvořák. brbrToto dílo Chvádže Šamsuddína Muhammada Háfize je unikátním vhledem nejen do tvorby tohoto íránského básníka světového významu, ale také nám ukazuje složitou a rozporuplnou situaci v muslimském prostředí, kde intelektuální život je mnohdy spojen s věcmi, které ortodoxní islámská teologie zakazuje a označuje za hřích. Proto i v básních Chvádže Šamsuddína Muhammada Háfize naleznete vyjádření tohoto rozporu, kdy opěvuje pití alkoholu a spojení alkoholu s intelektuálním rozvojem. Ve svém díle Háfiz také ostře kritizuje náboženské pokrytectví a poukazuje na intelektuální omezenost náboženských fanatiků: brbr„Co oné ve chvílibrv pohár nám nalili,brhltavě nyní to pijem!brAť víno ráje tobrneb víno prokletobrpijáků – stále my pijem!“brbr„Když Hafizi, v den smrti svébrčíš plnou vezmeš do ruky,brvěř, budou z krčmy do nebebrtě rovnou cestou odnášet!“
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.