Z dívánu Háfize Díl I.

Pokud je v muslimském světě něco, co neustále vyvolává zlost a nenávist muslimských sunnitských náboženských fanatiků, tak to jsou díla básníků, která jsou mnohdy pro spoustu obyčejných muslimů zajímavější, srozumitelnější a lidštější než posvátná kniha islámu – Korán. A přesně to je i osud a úděl sbírky básní perského muslimského básníka Chvádže Šamsuddína Muhammada Háfize (lidově známého jen jako Háfiz), který se narodil nejspíše roku 1320 křesťanské éry v íránském městě Šíráz a v roce 1389 ve stejném městě zemřel. Tento íránský básník dosáhl tak výtečného básnického umění, že i v dnešní islámské republice se těší obrovské popularitě a je mu dokonce zasvěcen jeden den v roce – 12. říjen. Po více než sto letech znovu začínáme vydávat překlady Háfizových básní do češtiny provedené vynikajícím českým znalcem muslimského světa Jaromírem Břetislavem Košutem a předním českým básníkem své doby Jaroslavem Vrchlickým s pomocí dalšího předního znalce islámu Rudolfa Dvořáka. ***** Ovšem proč jsem napsal, že jeho dílo vyvolává nenávist u sunnitských náboženských fanatiků? Protože v islámu existuje spousta směrů pojetí výkladu toho, co je islám, a například šíitský islám je v určitém ohledu mnohem tolerantnější a schopnější poznat hluboké myšlenky, jež se nacházejí v díle Firdausího, ale i jiných muslimských básníků a filozofů. Vždyť básně Háfize jsou svým textem vysloveně mnohdy rouhačské, ale vnitřně kritizující pokrytectví rádobyzbožných muslimů. Například jako tyto jeho verše: „Buď dobré mysli, Hâfizi! pij víno a se opíjej! jak jiní neměň alkoran, na klamnou léčku hříšníků!“