„Tibetská kniha mrtvých“ (Bardo Thodol) je považována za jednu z nejdůležitějších knih moudrosti lidstva. Její metaforický jazyk je pro ne-buddhisty těžko srozumitelný a proto bylo zájmem autora citlivě a pečlivě převést hlavní obsah do moderního jazyka a zároveň zachovat poetiku a sílu originálu. Vznikla tak delší báseň v próze, která popisuje různé fáze umírání až daleko za poslední dech. Zkušenosti psychologa, vlastní meditační praxe a zážitky blízké smrti mu pomohly vybrat univerzální duchovní pravdy z buddhistického textu a převést je do současných obrazů. Po vzoru originálu ji lze umírajícímu předčítat nahlas a tak podpořit v odchodu. Praktické pokyny pomáhají vytvořit vhodnou atmosféru a správně načasovat čtení. Je ale možné ji využít i k osobní meditaci o smrti, pomíjivosti a ke zkoumání vlastního vědomí. Rozsáhlá esej Kena Wilbera pojednává o místě „Tibetské knihy mrtvých“ v moderní psychologii a spiritualitě a vztahuje téma smrti k jeho integrálnímu modelu vědomí. Obsah doplňují doporučení pro hudbu a užitečné odkazy. „Kniha je stručným a praktickým průvodcem umíráním. Neměla by se číst jednorázově. Je to i pracovní sešit pro přípravu na okamžik umírání.
Vílí král Lucien je všemi obávaný tyran. Když se proto Madelynn dozví, že si ji vybral jako svou budoucí královnu, myslí si, že její život skončil. Jenže co když je vše jinak? Třetí kniha romantasy příběhů z čarovného světa Avalieru.