Právě držíte v rukou knihu, která by podle názvu mohla být
kuchařkou nebo souborem zaručených receptů na šťastný život. Mohla,
ale není. Jedná se o výběr textů, které mohou být pro některé
čtenáře inspirací a zejména příležitostí získat odpovědi na mnohé
otázky. A někomu umožní rozpomenout se na svou podstatu.
Jeden můj kamarád tyto texty nazval kazatelskými eseji, někdo jiný
je zařadil mezi texty hodnotové a vztahové. Jedna starší dáma mi
dokonce řekla, že jí mé texty vrátily chuť žít. A tak vznikl název
této knihy.
Tuto knížku píši primárně pro sebe. Funguje to pro mne jako účinná
forma terapie. Je to jeden ze způsobů, jak zpracovat prožitky a
různé emoce. Texty se staly součástí mého já. Jsou produktem
vnitřního dialogu. Psaní a čtení jsou pro mysl totéž jako cvičení
pro tělo. Píšu s radostí a nadšením, zároveň však s rozvahou.
Zpracovávám a naplňuji tak své sny a představy.
Vím, že mnohé čtenáře kniha podporuje na jejich cestě poznání či
zrání, a nalézají tak CHUŤ ŽÍT.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.