Drásavá výpověď o duševních stavech a pocitech narkomana a
homosexuála, který marně touží po naplnění své lásky, je do značné
míry autobiografická. Kniha byla napsána v letech 1951 až 1953, ale
poprvé vyšla až v roce 1985, a odehrává se v exotickém prostředí
tehdejšího Mexico City, mezi různými životními ztroskotanci. Je
volným pokračováním autorovy románové prvotiny Feťák.
Hlavní hrdina tentokrát prochází těžkými abstinenčními příznaky,
které mu ve své děsivosti jen pozvolna odkrývají nepřátelský vnější
svět a nechávají ho bezbranného vůči znepokojujícím vizím.
Bolestivý návrat z drogové izolace se hrdina snaží zmírnit snahou
nalézt partnera, lásku, která by zároveň byla vědomým kontaktem s
okolním světem.
Když však i v tomto ohledu ztroskotává, vydává se do Jižní Ameriky
hledat záhadnou rostlinu, jejíž odvar používají místní
léčitelé.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.