Nevzrušené dětství na americkém Středozápadě. A také strach z nočních můr a fyzického násilí, halucinace a plachost. Záliba v rybaření, lovu, turistice a čtení. Prázdnota ústící v samotářská dobrodružství a vloupačky. Studium anglické literatury na prestižní americké univerzitě, kterou nenáviděl. Poflakování po Evropě, homosexuální pajzly. Po návratu domů život z renty, flinkání a psychoterapie. Z ní vyražen jako "nenapravitelný lhář". Příležitostná zaměstnání jako krysař, soukromý detektiv, výčepní, dělník. Život na hraně a návyk na drogy. A žádný důvod, proč si s nimi začít… "Droga vyhrává kontumačně. Zkusil jsem to jako nějakou kuriozitu. Poflakoval jsem se, a když se naskytla koupě, tak jsem si píchl. Skončil jsem s návykem." Slova Williama S. Burroughse v úvodu jeho proslulé prvotiny mrazí. Je-li droga způsobem života, máme tu Burroughsovu životní etapu jako na dlani.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.