Autobiografická próza, v níž se autorka vrací do svého dětství a nejranějšího mládí, které prožila ve 40. a 50. letech 20. století na Ostravsku. Střípky paměti skládá z pozice dítěte a později dospívající dívky, množství zážitků prokládá charakteristikou osob z okolí, popisuje rodinný život i těžkosti poválečného vývoje, který záhy začala výrazně proměňovat nově nastavená politická diktatura. Text Lydie Romanské se vymyká běžným pamětem, autorka se otevřeně věnuje i tématu osobní intimity a dospívání. Naplno uplatňuje svůj pozorovací talent a podává plastickou výpověď o tehdejším životě. Vyprávění doprovází záběry z dílny, podobné té, jakou měl její otec, v níž trávila mnohé šťastné chvíle svého lidského probouzení.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.