Krvavý pahorek

V nesmírně obtížném terénu ostrova Guadalcanal se z klenby džungle tyčil 700 metrů dlouhý pahorek. Za ním se rozkládalo životně důležité polní Hendersonovo letiště. Pokud by padlo do rukou Japonců, znamenalo by to téměř jistou smrt nebo zajetí všech 12 500 amerických námořních pěšáků na ostrově. Ale mariňáci rozmístění na pahorku nebyli obyčejní vojáci. Byli to houževnatí a zarputile bojující příslušníci 1. praporu Marine Raider, první americké speciální jednotky zformované a nasazené v průběhu druhé světové války v rámci elitní americké námořní pěchoty. Vybrali je pro jejich odolnost a podstoupili tvrdý výcvikový program, jehož cílem bylo vyřadit ty méně fyzicky zdatné. Jejich úkolem byly speciální obojživelné operace lehké pěchoty, zejména vyloďování v gumových člunech a bojová činnost v týlu nepřítele. V americké námořní pěchotě to byli ti nejlepší muži z nejlepších. Asi 840 amerických námořních pěšáků pod velením podplukovníka Merritta Austina Edsona, zvaného „Zrzavý Mike“, bojovalo po dvě pekelné noci v září 1942 proti útočícím Japoncům v jedné z nejdůležitějších bitev druhé světové války v Tichomoří. Zoufale hájili svoje pozice na místě, které bylo brzy poté známo jako „Krvavý pahorek“. Raideři věděli, že porážka nebo ústup nejsou pro ně reálnou možností, a odráželi jednu útočnou vlnu fanatických nepřátel za druhou. Obránci polního letiště navzdory tvrdým klimatickým podmínkám a nedostatku zásob nakonec zvítězili. Po této proslavené bitvě prošli Raideři na Šalamounových ostrovech mnoha dalšími dramatickými boji, zejména na Nové Georgii a Okinawě. Krvavý pahorek je osobní příběh Marlina Grofta, příslušníka 1. praporu Marine Raider, obdivuhodné bojové jednotky, která proti početní převaze nepřítele prokázala odvahu a chrabrost.