Abdulrazak Gurnah nám ve svém nejnovějším románu, prvním od chvíle, kdy v roce 2021 získal Nobelovu cenu za literaturu, předkládá subtilní příběh o dospívání, vině, touze a hledání vlastní identity ve světě poznamenaném koloniální minulostí. S empatií a vypravěčskou jistotou sleduje autor osudy tří hlavních postav, jejichž životy se protínají v prostředí, kde osobní rozhodnutí nikdy nejsou zcela oddělena od širších historických a společenských vlivů. Gurnah rozplétá jejich vztahy s trpělivostí a citem pro detail, přičemž postupně odhaluje skryté motivace, zklamání i naděje. Krádež je zároveň intimním příběhem dospívání i široce pojatým obrazem postkoloniální reality - světa, v němž se minulost neustále vrací a ovlivňuje přítomnost. V závěru, plném napětí a katarze, se jednotlivé dějové linie propojují v překvapivé, a přitom nevyhnutelné rozuzlení. Gurnahův román je výjimečný svou schopností probouzet porozumění: nenápadně, ale vytrvale nás vede k tomu, abychom méně soudili a více chápali - druhé i sami sebe. Román Theft představuje návrat autora do rodné Tanzanie a navazuje na témata, která charakterizují jeho dosavadní tvorbu - otázku identity, vykořenění, sociální nerovnosti a vztahu mezi Afrikou a Evropou v globalizovaném světě.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.