Čtvrtý román Guadalupe Nettel Jedináček staví do popředí téma
mateřství a funkce rodiny v současném světě. Spíš než vylučující
otázku, zda mít, nebo nemít děti však autorka zkoumá pojetí péče,
včetně toho, jestli jsme coby biologičtí rodiče k péči předurčeni a
máme-li vůbec kapacitu vystačit si sami.
Příběh románu se odvíjí od dávné dohody mezi vypravěčkou Laurou a
její dlouholetou přítelkyní Alinou, které se zařekly, že odolají
společenskému tlaku a dobrovolně se vzdají role matky. Později,
zatímco si Laura nechává podvázat vejcovody, se Alina a její
partner po problémech s početím rozhodují pro umělé oplodnění. Na
pozadí následných životních rozhodnutí jednotlivých postav i
nečekaných zvratů vyvstává důležitost komunity, přátelství a lásky,
která "přichází v těch nejnečekanějších podobách".
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.