Čtvrtý román Guadalupe Nettel Jedináček staví do popředí téma
mateřství a funkce rodiny v současném světě. Spíš než vylučující
otázku, zda mít, nebo nemít děti však autorka zkoumá pojetí péče,
včetně toho, jestli jsme coby biologičtí rodiče k péči předurčeni a
máme-li vůbec kapacitu vystačit si sami.
Příběh románu se odvíjí od dávné dohody mezi vypravěčkou Laurou a
její dlouholetou přítelkyní Alinou, které se zařekly, že odolají
společenskému tlaku a dobrovolně se vzdají role matky. Později,
zatímco si Laura nechává podvázat vejcovody, se Alina a její
partner po problémech s početím rozhodují pro umělé oplodnění. Na
pozadí následných životních rozhodnutí jednotlivých postav i
nečekaných zvratů vyvstává důležitost komunity, přátelství a lásky,
která "přichází v těch nejnečekanějších podobách".