Čtvrtý román Guadalupe Nettel Jedináček staví do popředí téma
mateřství a funkce rodiny v současném světě. Spíš než vylučující
otázku, zda mít, nebo nemít děti však autorka zkoumá pojetí péče,
včetně toho, jestli jsme coby biologičtí rodiče k péči předurčeni a
máme-li vůbec kapacitu vystačit si sami.
Příběh románu se odvíjí od dávné dohody mezi vypravěčkou Laurou a
její dlouholetou přítelkyní Alinou, které se zařekly, že odolají
společenskému tlaku a dobrovolně se vzdají role matky. Později,
zatímco si Laura nechává podvázat vejcovody, se Alina a její
partner po problémech s početím rozhodují pro umělé oplodnění. Na
pozadí následných životních rozhodnutí jednotlivých postav i
nečekaných zvratů vyvstává důležitost komunity, přátelství a lásky,
která "přichází v těch nejnečekanějších podobách".
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…