Knížka s podtitulem Vnitřní autoportrét: básnická studie
lidského bytí se pomocí minimalistických básní a kreseb snaží
"zachytit tvary člověka", který pevného tvaru pozbyl. Člověka,
který touží po životě a po svobodě, ale přitom je svázán vlastními
strachy - nachází se ve chvíli jistého uvíznutí. Sbírka Jana
Kubíčka (1986) inspiruje čtenáře k dialogu se sebou samým na téma
velkých otázek bytí a jako taková může přinést silný terapeutický
efekt. Podobně jako první Kubíčkova kniha Kapitalistické básně
(2012) zaujme jistě i čtenáře, kteří běžně básnické sbírky
nečtou.
Já, člověk vyšel poprvé samizdatem v roce 2013. Po deseti letech se
objevuje v nové oficiální verzi. Kromě reprintu původního vydání
obsahuje rozsáhlou předmluvu, několik bonusových textů a obrazů a
také prostor pro čtenářovo sebevyjádření.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.