Knížka s podtitulem Vnitřní autoportrét: básnická studie
lidského bytí se pomocí minimalistických básní a kreseb snaží
"zachytit tvary člověka", který pevného tvaru pozbyl. Člověka,
který touží po životě a po svobodě, ale přitom je svázán vlastními
strachy - nachází se ve chvíli jistého uvíznutí. Sbírka Jana
Kubíčka (1986) inspiruje čtenáře k dialogu se sebou samým na téma
velkých otázek bytí a jako taková může přinést silný terapeutický
efekt. Podobně jako první Kubíčkova kniha Kapitalistické básně
(2012) zaujme jistě i čtenáře, kteří běžně básnické sbírky
nečtou.
Já, člověk vyšel poprvé samizdatem v roce 2013. Po deseti letech se
objevuje v nové oficiální verzi. Kromě reprintu původního vydání
obsahuje rozsáhlou předmluvu, několik bonusových textů a obrazů a
také prostor pro čtenářovo sebevyjádření.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.