První tištěnou knížkou Dana Kolingera, grafickou úpravou i sazbou blízkou starému dobrému samizdatu, byla útlá sbírka „Cesta domů“ (2006). Skutečně přiznanou prvotinou se stala až sbírka „Bílé trnky“ (2022) s citlivým doslovem básníka a šumavského samorosta Romana Szpuka. A co říci o sbírce „Dopoledne s mátovým čajem“? Ač jde o verše z roku 2021, je v nich skryto celých šest desítek let autorova života, který, kromě výstřelků mládí, nezahodil nic z toho, čím prošel. A nosí si to hrdě ve své lehké torně kráčeje zemí rodnou, zemí Bohem zaslíbenou… Vít Dan Kolinger nám dává prostřednictvím svých veršů nahlédnout do své duše, do svého přirozeného prostoru. Všechno v jeho poesii hraje, nejde o básnické rekvizity – země, vzduch, vůně, ticho, voda, déšť, mlha či led… Všechno má své místo, svůj význam, své poselství. Proč ještě přidávat nějaká další slova? Nechte se pozvat do zvláštního světa básníkovy imaginace a sami poznáte, jak se vás dotkne...
DVACKADOBRA
Krisjen žije v bohaté čtvrti, ale rozvod rodičů a péče o mladší sourozence ji momentálně tak vyčerpávají, že se raději chodí odreagovat na nebezpečnou druhou stranu městečka. Tam bydlí bratři Jaegerovi. Nejstarší Macon, bývalý mariňák, který se snad nikdy neusmívá. Army, singl táta s nejkrásnějšíma zelenýma očima na světě. Iron, fajn kluk s prudkou povahou, která ho brzy dostane do vězení. Dallas, sobec, který umí jen brát, a co zbyde, jednoduše odhodí. A Trace, s nímž se Krisjen tak trochu zaplete. Jenže když ji jedné noci v potemnělém domě někdo vezme do náruče, něco jí říká, že to není Trace.