Vít Dan Kolinger a jeho poezie neuhýbá ani o milimetr od toho, co autor doopravdy žije. Jeho básně nestojí na žádných vyumělkovaných pózách, na vzletných formulacích vykalkulovaných pro efekt apod. Kolinger prostě a jednoduše vyjadřuje přesně tu pravdu a hloubku, která je chlebem a vínem jeho existence. A vyjadřuje ji poetikou originální a úchvatně kultivovanou.
DVACKADOBRA
Krisjen žije v bohaté čtvrti, ale rozvod rodičů a péče o mladší sourozence ji momentálně tak vyčerpávají, že se raději chodí odreagovat na nebezpečnou druhou stranu městečka. Tam bydlí bratři Jaegerovi. Nejstarší Macon, bývalý mariňák, který se snad nikdy neusmívá. Army, singl táta s nejkrásnějšíma zelenýma očima na světě. Iron, fajn kluk s prudkou povahou, která ho brzy dostane do vězení. Dallas, sobec, který umí jen brát, a co zbyde, jednoduše odhodí. A Trace, s nímž se Krisjen tak trochu zaplete. Jenže když ji jedné noci v potemnělém domě někdo vezme do náruče, něco jí říká, že to není Trace.