Vladimír Nezdvořák, nominovaný za svůj výbor z díla Pozdní sběr (2022) na cenu Magnesia Litera v kategorii humoru, tentokrát přichází s kolekcí satirických básní věnovaných soudruhům a soudružkám, kteří nám přes čtyřicet let otravovali život. Aby lidé nepodléhali milosrdnému zapomnění ani falešné nostalgii, oživil tvůrce tragikomické panoptikum tehdejších erárních lhářů, blbů, pokrytců, patolízalů, kurev, zlodějů a vrahů. Za "rudou gardou" se však tento mistr rýmů neohlíží bolestínsky, nýbrž s humorem. A nebere si servítky. Ostatně v jedné básni praví: "Přetáhnem je keserem, my se s nima neserem!" Knihu doplňuje menší sbírka dobových vtipů.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…