Autorovo celoživotní dílo obsahuje nonsensové verše založené na
hře s rýmy a rýmovými karamboly, satiru z dob socialismu i
kapitalismu, bujaré etudy na téma "nehody ctnosti" i sloky
groteskně reflektující stáří. Básníkův nezdvořilý humor se kdysi
nemohl objevit v Dikobrazu a dnes by se zas nevešel do mantinelů
politické korektnosti. Tvůrce, jenž ví, že humor tkví především v
jazyce, si hraje se slovy jako klasikové žánru (V+W, S+Š,
Vodňanský, Plíhal aj.), a přitom se nezříká plebejské jadrnosti.
Jeho řízná i zvukomalebná poezie vás královsky pobaví a možná i
vyškolí v historii.
ŠELEST
Zdá se, že dnes nezničím
na tvém lůžku pelest,
kardiolog objevil
na mém srdci šelest.
Musím zřejmě značně zvolnit,
zdraví svého hledě,
nechat v klidu odpočívat
ochablého sledě!
HEPARIN
Kdysi v mládí měl jsem s Pepou
rozepře pro dívku lepou,
spravedlnost není slepá,
do prdele půjde Pepa!
Třebaže ten starej anál
překonal i La Manche kanál,
nepřeplave Pepa Rýn...
Píchnul jsem mu Heparin!
ALZHEIMER
Předevčírem v Torontu
konal se sjezd gerontů,
i když trval jenom chvíli,
zpátky domů netrefili!
VLK
Nesedej si v přírodě
na studený kámen,
máš-li prdel zapařenu,
bude s tebou ámen!
Na krku máš sedm křížků,
dávno nejsi klukem,
obávám se, že tě večer
čeká tanec s vlkem...
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.