Jednoho rána vyrazila Libby DeLana na procházku. Udělala to i následující den a pak to zopakovala i další a další… bez přestávky to dělá už přes třináct let – ve vedrech, ve větru, v mrazu i v dešti. Z ranních procházek si udělala každodenní praxi, díky níž se cítí lépe nejen fyzicky, ale i psychicky. V Chůzi vysvětluje, jak a proč každodenní procházky pomáhají, a předává velmi praktický návod na to, jak takovou praxi zavést do života a jak v sobě nalézt dost disciplíny a motivace k tomu, abychom v ní vytrvali. Po přečtení této knihy budete mít bezpochyby chuť vyrazit na procházku – abyste tím získali energii, zlepšili si náladu i schopnost koncentrace, zbavili se stresu, odblokovali svou kreativitu, uzemnili se, vyčistili si hlavu, přenastavili mysl a zapojili své smysly tak, že znovu pocítíte své spojení se Zemí – a především se sebou samými.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…