Knihou Babička vstupuje básník Pavel Novotný do oblasti prózy.
Titulní protagonistka knihy je impozantní a groteskní zároveň,
vystupuje jako energická ochranitelka i tyranka, a přitom skrývá
řadu tajemství. Babiččin život je nazírán zprvu dětskýma, postupně
stále dospělejšíma očima jejího vnuka.
Název knihy vybízí ke konfrontaci s klasickým dílem české
literatury devatenáctého století - nejde jen o změnu kulis, ale
také charakterů, systému hodnot, a v neposlední řadě o literární
stavbu. Podobně jako v díle Boženy Němcové je postava babičky
pevnou harmonizační instancí, ovšem tato stabilita se nakonec ukáže
být pouhou iluzí. Miniromán Babička volně navazuje na autorovy
básnické cykly Zápisky z garsonky, Dědek a Procedura.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…