Mladý agronom Florián se vydává na odlehlý statek v Patagonii,
aby tam z výzkumných důvodů sesbíral vzorky škodlivého hmyzu.
Doprovází jej jeho pes Atila, s nímž ho pojí pouto silnější než s
kterýmkoli člověkem. V samotě údolí jej očekává majitel usedlosti,
starý muž stižený degenerativní chorobou, a prchlivá, tajemná žena,
která o něj pečuje, se svým malým synem. Neklid krátce po příjezdu
vzrůstá: odloučenost místa je extrémní; příroda nevlídná a
nepřátelská; šelmy číhající v kraji vyhubily dobytek; odevšad dýchá
přítomnost čehosi temného a zlověstného.
Iniciační novela, příběh o přízracích, psychologický thriller,
magické reálno, vyprávění táhnoucí čtenáře na okraj strmé propasti
v atmosféře trvale prostoupené neurčitou hrozbou. Novela Zvířata
ven pracuje se strachem a napětím takovým způsobem, jaký se v
argentinské literatuře jen tak nevidí, a současně prozkoumává
primitivní síly a neovladatelné vášně, které přebývají v každém z
nás.
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.