Tři sestřenice. Dva kontinenty. Jedno strašlivé tajemství.
Píše se rok 2020 a třináctiletý Matthew je během covidové pandemie
uvězněný doma, jeho táta trčí ve Francii a maminka přestěhuje
chlapcovu stoletou prababičku k nim domů, aby ji ochránila před
nemocí. V domácnosti proto platí dvojnásob přísná pravidla a
Matthew se může ukousat nudou. Zoufalá situace se změní, když
hrdina najde v prababiččiných věcech, které dostal za úkol
uspořádat, fotografii dvou holčiček. Prababička se zpočátku odmítá
o své dávné minulosti bavit. Matthew ví jen to, že se narodila na
Ukrajině a uprchla odtamtud. Co všechno nechala za sebou a
obětovala, však zjišťuje až nyní, když pročítá její deníky, dopisy
i novinové články z dětství a mládí. Z nich vyvstává nejen příběh
tří ukrajinských sestřenic během hladomoru na Ukrajině na počátku
30. let minulého století, který uměle vyvolal Stalin a jemuž za
oběť padly miliony lidí, ale taky jedno velké tajemství.
Autorka bestselleru Kluk odnikud se ve svém novém románu
inspirovala osudem své ukrajinské babičky.
Román byl nominován na prestižní americké výroční ocenění National
Book Award.
"Dojemný obraz dlouho zamlčovaných historických událostí." (Kirkus
Reviews)
"V této poutavé knize třináctiletý chlapec odkrývá temné rodinné
tajemství… Podmanivý příběh vyprávěný v první osobě střídavě jednou
ze tří postav - Matthewem, žijícím v roce 2020 v městečku Leonia ve
státu New Jersey, a Helen a Milou, žijícími ve 30. letech minulého
století v Brooklynu a Kyjevě - zachycuje utrpení, které přinesl
hladomor uměle vyvolaný Stalinem. Román líčí, jak byla tato
tragédie vnímána ve světě a jak její důsledky probublávají až do
Matthewovy přítomnosti." " (Publishers Weekly)
"Mnohovrstevnatý román inspirovaný osudem ukrajinské rodiny
autorčiny babičky přináší strhující příběh o přežití." (The New
York Times)
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.