Záznamy bdělých snů je hravá i dravá sbírka veršů či malebných
básní v próze slezského básníka Davida Bátora, jež vznikla během
posledních čtyř let. Jsou to živé záznamy - často o životě neživých
věcí, možná dokonce i o lásce samé. Hra se slovy, to ano, ale žádné
verbální žonglérství.
Úspornost bývá v poesii považována za dobré literární chování, a
tak je tomu i u Bátorovy zatím poslední sbírky. A navíc v ní
čtenářům rozdává rady k nezaplacení.
Třeba tato:
Vlezte si třeba do tranzistorového / rádia v podobě mravence, až
uvidíte / všechny ty obvody, tak vás z toho šlehne…
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…