Zásady prevence psychosomatických onemocnění

Psychogenní onemocnění jsou v naší uspěchané a na výkon a úspěch zaměřené době stále častějším fenoménem. Odcizení, povrchnost vztahů a smysl života viděný v zábavě a blahobytu protiřečí autentickým lidským hodnotám a potřebám jak seberealizace, tak i vzájemnosti a občanské odvahy. Zvláště neurózy a psychosomatická onemocnění, jež jsou považovány za civilizační choroby, jsou podmíněné nepřirozeným způsobem života, stresem, to jest tlakem na přizpůsobení se daným podmínkám, přičemž rozhodující roli hraje způsob, jak tyto zátěžové situace zpracováváme. Mnohem lépe se s nimi vyrovnávají lidé, kteří dbají na své mezilidské vztahy a zázemí, a též ti, kteří se ze svých zkušeností učí a mohou se opřít o své názory a ideály. To je i cíl psychoterapie. Autor poukazuje na fakt, že rozhodující roli v ní hraje vztah a interakce mezi pacientem a terapeutem, jeho postoj a angažovanost. Terapeut se chtě nechtě stává v jistých ohledech vzorem pro pacienta. Na co terapeut reaguje, do jakých stránek pacientovy osobnosti se vciťuje a jak s ním jedná - tato interpersonální dynamika, kterou Poněšický podrobně popisuje, hraje podstatnější roli nežli proklamované terapeutické postupy a techniky.