Kolektivní monografie Walking as Embodied Worldmaking se zabývá chůzí coby kulturní praktikou a vtělenou zkušeností. Jednotlivé příspěvky zapojeného autorstva zkoumají propojení těl, poznání, míst, afektů a dalších materialit prostřednictvím fenomenologických, uměleckých a metodologických přístupů. Chůze je v nich představena jako vztahová praxe zakotvená v konkrétních místech; propojuje různé kulturní praktiky, má materiálně-semiotický charakter a představuje performativní akt proplétání (geopolitických) území a hranic. V propojení textových a obrazových materiálů a příspěvků od badatelstva napříč oblastmi sociálních věd, humanitních studií a umění nabízí pestrou a mnohovrstevnatou perspektivu na fenomén chůze.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…