Kniha je průvodcem stoletou historií lidových i umělých pohádek
ve službách spotřebního průmyslu.
Vypráví o rytířích, kteří zachránili království zázračným mýdlem, o
princeznách, vysvobozených ze zakletí vůní koblih smažených na
margarínu, o chudých dívkách, z nichž se staly královny, protože
dokázaly připravit tu nejlahodnější žitnou kávu, nebo o udatných
bojovnících, ukrytých v každé láhvi Karotely. Obrázkové kartičky,
lístečky a drobné sešitky vydávaly soukromé firmy v
rakousko-uherské monarchii i státní podniky socialistického
Československa. Pestré tiskoviny děti fascinovaly, i když nabízely
jen zhuštěné verze klasických vyprávění nebo naivní texty psané na
míru konkrétnímu zboží, které přímo ve vyprávění nahrazovalo
tradiční kouzelné předměty.
Reklamní a propagační pohádky, ilustrované populárními umělci i
neškolenými anonymními kreslíři, patří k výrazným kulturním
fenoménům dvacátého století. Ovlivňovaly představivost několika
generací, pomáhaly prodávat průmyslové výrobky, ale nesloužily jen
obchodníkům. Snažily se také vychovávat: poučovaly děti o
hygienických zásadách a racionální výživě, vysvětlovaly jim výhody
pojištění, význam spoření i sběru surovin. Z veřejného prostoru
zmizely až po pádu komunistické diktatury, kdy je smetl příval
elektronických technologií a s nimi spojených nových trendů
zábavního a reklamního průmyslu.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.