Výpečky a vejškrabky
Autorka žije v Plzni, je členkou Střediska západočeských
spisovatelů a Obce spisovatelů ČR.
Píše poezii a povídky. Je zastoupena ve sbornících Krajina našich
srdcí, Cestou, Psí knížka, Kočkování, Rybáři odlivu, Plzeňský
literární almanach 2015, Duše plné slov, Almanach Obce spisovatelů
2017, Žena? Žena!
Sbírka Výpečky a vejškrabky mě doslova zvedla ze židle. Zaujala mě
svojí lehkostí a svěžestí, způsobem, jak lze poeticky, a přitom
vtipně žertovat o svém stáří, ale tak, že i básnicky zůstává
autorka na výši.
Nepřestávám žasnout. Dokáže vymyslet naprosto nečekanou kombinaci
slov, vyrobí verše, které sedí jako kvočna na vejcích, dokáže
zaujmout, přesvědčit a ohromit jednoduchou pointou. Když píše o
lásce, máš pocit, žes o ní takhle vlastně nikdy nepřemýšlel. A přál
by sis takovou mít. Když píše o podzimu, cítíš ten závan větru,
který přichází od strnišť a vůni spadaného listí. Často píše o
ptácích, dokonce tito jsou i v názvech některých jejích básnických
sbírek: Na konci ptačích příběhů, Bez křídel a Napíšu vlaštovkám.
Také mnoho jednotlivých básní je inspirováno ptáky, snad kvůli
tomu, že na rozdíl od nás mohou volně putovat nebeskými výšinami. I
nám by se tam líbilo, jenomže na to nemáme. Ale zato máme krásné
básně Vlasty Špinkové, díky nimž i my můžeme vylétnout k oblakům a
do nebeských výšin." (Ivan R. Vičar)
