Autorka žije v Plzni, je členkou Střediska západočeských
spisovatelů a Obce spisovatelů ČR.
Píše poezii a povídky. Je zastoupena ve sbornících Krajina našich
srdcí, Cestou, Psí knížka, Kočkování, Rybáři odlivu, Plzeňský
literární almanach 2015, Duše plné slov, Almanach Obce spisovatelů
2017, Žena? Žena!
Sbírka Výpečky a vejškrabky mě doslova zvedla ze židle. Zaujala mě
svojí lehkostí a svěžestí, způsobem, jak lze poeticky, a přitom
vtipně žertovat o svém stáří, ale tak, že i básnicky zůstává
autorka na výši.
Nepřestávám žasnout. Dokáže vymyslet naprosto nečekanou kombinaci
slov, vyrobí verše, které sedí jako kvočna na vejcích, dokáže
zaujmout, přesvědčit a ohromit jednoduchou pointou. Když píše o
lásce, máš pocit, žes o ní takhle vlastně nikdy nepřemýšlel. A přál
by sis takovou mít. Když píše o podzimu, cítíš ten závan větru,
který přichází od strnišť a vůni spadaného listí. Často píše o
ptácích, dokonce tito jsou i v názvech některých jejích básnických
sbírek: Na konci ptačích příběhů, Bez křídel a Napíšu vlaštovkám.
Také mnoho jednotlivých básní je inspirováno ptáky, snad kvůli
tomu, že na rozdíl od nás mohou volně putovat nebeskými výšinami. I
nám by se tam líbilo, jenomže na to nemáme. Ale zato máme krásné
básně Vlasty Špinkové, díky nimž i my můžeme vylétnout k oblakům a
do nebeských výšin." (Ivan R. Vičar)
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.