Autorka žije v Plzni, je členkou Střediska západočeských
spisovatelů a Obce spisovatelů ČR. Píše poezii a povídky. Je
zastoupena ve sbornících Krajina našich srdcí, Cestou, Psí knížka,
Kočkování, Rybáři odlivu, Plzeňský literární almanach 2015, Duše
plné slov, Almanach Obce spisovatelů 2017, Žena? Žena!
"Básnická sbírka Pozdní sběr má dvě části, z nichž první část je o
lásce a milování, a i když by se mohlo zdát, že básnířka při svém
věku už nemá licenci psát milostné básně, rychle zjistíš, že je
povolána na výsost, i s tou často sebeironickou špičkou, která tomu
dodává pikantní příchuť. Ve druhé části sbírky básnířka putuje
nebem, světem a sama v sobě, ale přitom "… pupeční šňůrou pevně
ukotvená v zemi …" Cítíš, že fandí těm, kteří žijí život naplno,
"…neboť účasten života je ten, kdo hoří…" A je v těch básních i to
filozofické povzdechnutí nad neodvratným plynutím času. Ale
básnířka nelituje, nenaříká, vždy připravena vyrazit na pouť za
životem.
A tak, hledáš-li lék na omrzelost, na pocit osamění, na rezignaci,
zaklepej na okno Vlasty Špinkové. Nebo na její básně." (z doslovu
Ivana R. Vičara)
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.