Kniha Martiny Hradecké přináší čtenáři básně ze života, ve kterých čtenář najde sám sebe. Sama sebe i své dílo uvádí verši, které nejlépe charakterizují autorku i celou knihu: „O knize píšu, v které jsou básničky, když je čtu, od smíchu v očích mám slzičky. Asi dva roky básně jsem tvořila a psala zážitky, které jsem prožila. Třicet let ve vztahu tak to dech bere, děti i manžel však, někdy mě dere. Ženy to znají, stejně to mají a tak mi určitě za pravdu dají. Bez léků na nervy přežít ty roky, když děti dělají své první kroky. S rodinou prožívám veškeré chviličky, a možná že z nervů vznikly mé básničky. Máme tři děti, v pubertu dorostly, z nočníku a plenek moc rychle vyrostly. V pozdějším věku děti jsem měla a bůh ví, že dříve rodit jsem chtěla. Mnohé mé kámošky roky jsou babičky, no a na základce jsou moje holčičky. Syn ten je starší, chodí do druháku, jak správný puberťák život má na háku. Všechny mé pocity v básních se skrývají a sílu dále psát vždycky mi dodají. Básničky v deskách v šuplíku ležely a moje kámošky jen o nich věděly. Všechny se smály, stejně to prožily i ony pubertu dětí svých přežily. Né každé manželství ustojí krize, s manželem šťastná jsem díky mé knize.“
DOPZDA25AFKD