V hradbách

Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a „malých lidí“, jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha rodin koketujících se životem šlechty, kde národní cítění bylo mnohdy překryto pocitem sounáležitosti s monarchií. Román V Hradbách z roku 1924 plasticky vykresluje postavy sevřené „v hradbách“ konvencí, předsudků a vlastní omezenosti Prahy na sklonku 19. století. Jsou to snobští měšťané pošilhávající po šlechtě, důstojník, který bezohledně vysává svojí rodinu, matka, vychovaná v klášteře a posedlá potřebou znovu povznést svou rodinu do šlechtického stavu, který sňatkem s nešlechticem ztratila, ale též příslušníci zbohatlé nové buržoazie a rodící se vlastenecké inteligence. Kronikářský styl jakým autorka líčí reálie všedního života těchto vrstev je v naší literatuře zcela ojedinělý, je protchnut romantizujícími zápletkami, které však neústí k jednoznačně šťastnému konci, ale vrcholí většinou reálným procitnutím a deziluzí.