V pořadí šestá kniha básníka a prozaika Jiřího Daníčka (*1948) zahrnuje v sedmi oddílech 94 textů napsaných v letech 2019-2022. Básně - a o ty se opět jedná ve všech případech - se vracejí na táž místa: ke zvykům čínských básníků, na lov tetřívků, do (nejen) židovské školy, za podobou krásné Helené, nebo i dál, do Nového světa. A opět lze říci, že pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale něco podstatného je tu navíc. Těm, kdo trpí tritanopií, neschopností vidět modrou barvu, umožňují některé verše skrze řádky tuto barvu zahlédnout, nebo si ji alespoň představit.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…