Vychází Židovská ročenka 2024/2025 - 5785 a jako vždy obsahuje
výběr z textů českých i zahraničních autorů. Historik umění Arno
Pařík, který se dlouhodobě zabývá osudy a tvorbou židovských umělců
19. a 20. století, je v ročence zastoupen textem Poslední mušketýr
- Robert Guttmann a pražské židovské plesy a bály.
¦¦ O bratranci Franze Kafky, Oskaru Kafkovi, milovníku motocyklů a
letadel, píše novinář, publicista a regionální historik, působící v
Národním technickém muzeu v Praze, Michal Plavec.
¦¦ Profesor slovanských jazyků a literatur na University of
Michigan v USA Jindřich Toman přispěl do letošní ročenky studií
Odloučení a přináležitost. Návraty Jiřího Weila do Čech.
¦¦ Novinář a spisovatel Soma Morgenstern, kterému se podařilo
emigrovat do USA, tam napsal o svém příteli, spisovateli Josephu
Rothovi monografii, ze které přinášíme dvě kapitoly.
¦¦ Miloš Doležal, básník, publicista a překladatel, se setkal na
svých toulkách podzimním Krakovem s židovskou básnířkou polského
jazyka Zuzanou Ginczankou, zavražděnou německými nacisty, které
věnoval vzpomínku a z jejíž jediné vydané sbírky O centaurech
přeložil několik básní.
¦¦ Polský básník, esejista, literární kritik a překladatel
Przemysław Dakowicz se ve svém eseji Tři setry Franze Kafky věnuje
zejména jejich osudu během války v Terezíně, Osvětimi a Lodži.
¦¦ Joseph Wechsberg, spisovatel, právník, novinář a hudebník,
získal po německé okupaci Čech a Moravy azyl v USA. V uniformě
americké armády se nakonec do rodné Ostravy vrátil, ale byl to
smutný návrat. Popsal ho v reportážní próze Homecoming, z níž
přinášíme ukázku.
¦¦ Spisovatel Giorgio Pressburger (1937-2017), rodák z Budapešti,
emigroval do Itálie v roce 1956. Ročenka přináší tři ukázky z jeho
knihy Terstské povídky, jež vyšla dva roky před autorovou smrtí.
Tvoří ji devět příběhů, jejichž podtitulem je vždy nějaké konkrétní
místo ve městě, které se mu stalo druhým domovem.
¦¦ David Jan Novotný, vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista
a publicista, přispěl do ročenky povídkou ve stylu Vojtěcha Rakouse
O dvou zbožných koních.
¦¦ Závěrečný text Miroslava Šaška Židovské komunity a jejich elity
v regionu jižních Čech v letech 1848-1930 je věnovaný tématu
židovské menšiny v českých zemích a jejím etnickým a sociologickým
aspektům.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.