Soubor fejetonů a esejů, v nichž autor po dlouholetém působení
na Amsterodamské univerzitě reagoval na změnu režimu u nás po
listopadu 1989. Opíral se přitom o zkušenosti z pobytu v Nizozemí,
které prodělalo v posledních desetiletích převratné změny
demografických, kulturních a psychosociálních poměrů. Souhrn těchto
zkušeností byl převážně záporný - vzorná, bohatá a stabilní země
prošla zásadními změnami, které si lidé u nás, oslnění nevídanou
mírou svobody, neuvědomovali, nemohli uvědomit. Autor přístupnou
formou ukazoval rizika, kterým bude naše společnost čelit. Věděl o
možných důsledcích bezohledně prosazované podnikatelské dravosti,
šíření drog, nových forem kriminality, z řetězu puštěné sexuality a
v neposlední řadě náporu masové kultury podřízené trhu. Věděl také,
že svoboda, která se plně privatizuje a která společnost, svět těch
druhých, nebere v úvahu, nebude tím pravým a dlouho očekávaným
osvobozením.
O tom, že autor uhodil hřebík na hlavičku, svědčí cenzura uvalená
na varovný článek Vždyť přece fetovat je tak snadné!, který sice
vyšel v Literárních novinách, ale byl vyřazen ze sborníku příspěvků
z konference Palackého univerzity.
Závěrečný nekrolog filosofa Michela Faucaulta ukazuje paradoxní
spojení racionální kritiky společnosti s utopickým útěkem do
vysněného ráje smyslových požitků. Připomenutí této kapitulace před
řešením nespravedlností zde na zemi ukazuje slepou uličku pokusů
nahradit společenské změny nabouráním do biologické podstaty homo
sapiens.
Dnešní, o třicet let zkušenější čtenář si ostatně sám udělá jasno v
historických i aktuálních otázkách.