Stará paní ještě píše

Je a není to „deník“. Je proto, že jsou to denní zápisy inspirované aktuálními událostmi, ne proto, že jde často o úvahy na témata, která jsou mimočasová. Autorka reaguje na dění ve svém nejbližším i ve vzdálenějším okolí, nejen v Česku. Zážitky „socioložky na odpočinku“ se samozřejmě často váží na informace z médií. Jsou konfrontovány se vzpomínkami, které začínají už ve 40. letech minulého století. Deník tak trochu je (a je tak i zamýšlen) obrazem života i myšlení jedné generace. Tak trochu je (bezděčně i plánovitě) pokusem o introspekci a „zúčastněné pozorování“ prizmatem sociologie. Ani trochu není (a ani nechce být) vědeckým pojednáním. Autorka využívá volnou formu „literárních deníků“, umožňující střídání popisu události s hlubší meditací nad problémem, jakož i občasný vpád poesie, rozhovoru, humorné nadsázky. Jednotlivé deníkové záznamy se většinou (ne vždy) stáčí k jednomu tématu (předem prozrazenému), ale mezi tématy vznikají přirozené spojnice. Deník začíná na podzimu roku 2016, končí na jaře roku 2018 – tedy prozatím končí. Kniha vychází, „stará paní“ píše dál.