Kniha je osobní i společenskou výpovědí o spiritualitě pro naši dobu. Opírá se o předpoklad neduality – vnitřní a vnější, božské a pozemské tvoří souzvuk spolubytí. Rozvíjí zkušenost posvátné mnohosti kultur, náboženství i forem života a propojuje péči, vztahovost a uznání naší zranitelnosti. Autor nás postupně provází čtyřmi cestami: via positiva (krása a vděčnost), via negativa (temnota a pomíjivost), via creativa (tvořivost a imaginace) a via transformativa (společenská proměna). Vychází z osobní duchovní i terapeutické zkušenosti, současné planetární krize i z inspirace mystickými tradicemi (zvláště křesťanské spirituality stvoření a angažovaného buddhismu). Výsledkem je „manifest“ spolubytí – vize, která zve k soucitu, odvaze a nové kultuře života.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…