Tvarůžkova kniha Šerm šavlí z roku 1910, jejíž reprint vydáváme
po 115 letech, je dodnes ceněnou metodikou šermu sportovní šavlí,
zvláště mezi zájemci o evropská bojová umění a klasický šerm. Autor
vycházel důsledně z nové italské školy šermu, která úspěšně
vytlačila z evropských šermíren a turnajů zastaralou školu
francouzskou. Hlavní inspirací byl pro Tvarůžka italský mistr Luigi
Barbasetti, který působil v závěru 19. století ve Vídni, kde
založil vlastní šermírnu a na základě jejího úspěchu pak vyučoval
šerm vojenské mistry šermu na rakousko-uherské vojenské akademii ve
Vídeňském Novém Městě.
Podstatou metodiky, kterou Tvarůžek úspěšně implementoval do
českého sportovního prostředí, byly kružné seky nazvané autorem
"máchy". Tvarůžek také vytvořil české názvosloví šermu (pro šavli i
fleret), na základě starších pokusů Miroslava Tyrše. Tento reprint
jistě rozšíří znalost Tvarůžkova umění klasického šermu šavlí mezi
zájemce o tuto ušlechtilou sportovní disciplínu, a to nejen
sportovní šermíře, ale také studenty historického šermu či šermu
jako bojové umění. Půvab Tvarůžkovy školy je také v tom, že ještě
není zbavena v důsledku elektrických záznamových přístrojů klasické
techniky a elegance.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.