Sbírka Selské lesy nás vtahuje do procesu ohledávání lidské zkušenosti ve více než lidském světě. Její texty a jednotlivé části knihy přitom vycházejí z vnitřku přiznané lidské zkušenosti a každá trochu jinak: Například část Medusomyces gysevii (nazvaná podle kolonii kvasinek a bakterií, které pomáhají s výrobou fermentovaných nápojů) v sobě spojuje procesy člověkem načatých, ale nikoli jím utvářených dějů, spolu s manuální prací v horkém létu. Titulní cyklus Selské lesy pak ohledává možnosti vztahu k okolnímu světu jinými strategiemi, než je hierarchizace a vydělování. Předmět okolní přírody, toho věčného "jiného", je v celé knize chápán nikoli jako individuální oddělená entita, ale vždy jako bytostně vztahový děj.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…