Poetika narativního komentáře - Rétorický vypravěč v české literatuře

Narozdíl odvětšiny teorií výpravného textu, které se věnují silné opozici vyprávění (diegesis) ařeči (mimesis), kniha zaměřuje pozornost nasložku často opomíjenou— narativní komentář (exegesis). Předmětem autorova soustředěného zájmu jsou tedy vztahy mezi vyprávěními, která komentáře eliminují (např.dobrodružné čialegorické žánry), avyprávěními, jejichž účinek naopak spoléhá nadiskurzivní síly narativní rétoriky. Tvary afunkce vypravěčské rétoriky jsou zkoumány odstředověké zábavné prózy posoučasný český román. Vpomyslné literární řadě, jež není chápána jako vývojová linie, nýbrž jako interpretační taktika, sevyjevují důležité funkce komentářů včeské literatuře různých historických období: vestarší literatuře mimo jiné spoluutvářely mravokárné činaukové žánry, vdevatenáctém století konstituovaly lidovýchovnou povídku, ale ihistorický aspolečenský román, vsoučasné literatuře například produktivní žánr sebereflexivního románu.