Druhá světová válka je zásadní mezník našich i světových dějin.
Právem je trvale předmětem vzpomínek, úvah a reflexí jak tehdejších
dějů a událostí, tak jejich pozdějších i současných interpretací a
aktuálních souvislostí. Letos však vzpomínáme 80. výročí konce této
největší válečné katastrofy v dějinách lidstva v poněkud zvláštní
domácí politické a společenské atmosféře, která až příliš usnadňuje
zneužití historických událostí k současnému politickému boji, ale
je také příznivá nebezpečnému překrucování historie.
Obsahem knihy jsou dva rozsáhlé autorské texty, které k tématu
přistupují velmi rozdílně. Text Jiřího Weigla se pokouší historii
druhé světové války pojednat z české perspektivy a komentovat její
různé dobové interpretace a jejich úskalí. Ivo Strejček diskutuje
uzlové body našich válečných dějin - česko-německý problém,
Mnichov, osobnost E. Beneše a osvobození v jejich souvztažnosti k
dnešku a jeho problémům.
Válečná historie musí být připomínána a diskutována a nesmíme
dopustit její přepisování a zkreslování. Vyrůstá z ní totiž naše
současnost. Poučení z minulosti je důležitým kompasem v dnešních
problémech, minulé tragédie mementem do budoucnosti a znalost je
kotvou člověka v nejistotách života.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.