V povídkách Ortel i V kárném táboře rezonuje téma soudu a
rozsudku. Obě díla patří k několika málo textům, které měly zůstat
na Kafkovo přání po jeho smrti zachovány. V tomto svazku vycházejí
společně v novém překladu.
Rozsáhlá odborná literatura interpretuje povídku Ortel z
nejrůznějších zorných úhlů - výklady sahají od prostého
konstatování zřejmých paralel mezi životem hlavního hrdiny Georga a
Kafkovým (vztah ke snoubence, složitý vztah mezi synem a otcem,
resp. mezi jejich světy) přes úvahy o obecné podstatě soudu či
rozsudku až po existencialistické náhledy na člověka a společnost.
Způsob, jímž Kafka zkoumá lidskou duši a motivace, o které se opírá
naše konání, většina studií shodně uvádí do spojitosti s teoriemi
Friedricha Nietzscheho a Sigmunda Freuda.
Kafkovské téma soudu a rozsudku rezonuje i v povídce V kárném
táboře, zde je však dovedeno do hrůzyplné krajnosti. Proceduru
mučení svěřil Kafka programovatelnému stroji, zatímco katův úkol
spočívá pouze v dohlížení na bezchybný chod mašiny, jejíž kódy
nikdo, kromě kata, nezná. Alibismus a odmítání odpovědnosti a viny
působí zvláště dnes, kdy roboti vykonávají mnohem složitější práci,
jako sotva překonatelný znak nelidskosti.
Povídka Ortel (Das Urteil) pochází z roku 1912, povídku V kárném
táboře (In der Strafkolonie) napsal Kafka v říjnu 1914. Sám Kafka
dospěl k závěru, že by se mohly spolu s povídkou Proměna publikovat
pod názvem Tresty (Strafen).
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.