V povídkách Ortel i V kárném táboře rezonuje téma soudu a
rozsudku. Obě díla patří k několika málo textům, které měly zůstat
na Kafkovo přání po jeho smrti zachovány. V tomto svazku vycházejí
společně v novém překladu.
Rozsáhlá odborná literatura interpretuje povídku Ortel z
nejrůznějších zorných úhlů - výklady sahají od prostého
konstatování zřejmých paralel mezi životem hlavního hrdiny Georga a
Kafkovým (vztah ke snoubence, složitý vztah mezi synem a otcem,
resp. mezi jejich světy) přes úvahy o obecné podstatě soudu či
rozsudku až po existencialistické náhledy na člověka a společnost.
Způsob, jímž Kafka zkoumá lidskou duši a motivace, o které se opírá
naše konání, většina studií shodně uvádí do spojitosti s teoriemi
Friedricha Nietzscheho a Sigmunda Freuda.
Kafkovské téma soudu a rozsudku rezonuje i v povídce V kárném
táboře, zde je však dovedeno do hrůzyplné krajnosti. Proceduru
mučení svěřil Kafka programovatelnému stroji, zatímco katův úkol
spočívá pouze v dohlížení na bezchybný chod mašiny, jejíž kódy
nikdo, kromě kata, nezná. Alibismus a odmítání odpovědnosti a viny
působí zvláště dnes, kdy roboti vykonávají mnohem složitější práci,
jako sotva překonatelný znak nelidskosti.
Povídka Ortel (Das Urteil) pochází z roku 1912, povídku V kárném
táboře (In der Strafkolonie) napsal Kafka v říjnu 1914. Sám Kafka
dospěl k závěru, že by se mohly spolu s povídkou Proměna publikovat
pod názvem Tresty (Strafen).
DOPZDA25AFKD