O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky

Paul je ne právě obyčejným členem ne právě obvyklé rodiny – rodiny legrační a něžné, rodiny mile rozklížené, sestávající z něho a dvou excentrických matek – a ta biologická opravdu nemá ráda heterosexuály. Otce Paul nikdy nepoznal. Zato poznal značně liberální výchovu, a tak mu nečiní potíže v šestnácti letech opustit školu a začít se živit jako barový pianista. Pohybuje se v prostředí homosexuálů, transsexuálů a jiných k okraji společnosti vytlačovaných skupin, ale on sám je navzdory svému androgynnímu vzhledu přitahován výhradně ženami, což mu paradoxně ve světě, v němž žije, působí potíže. Takzvaná většinová společnost ho ovšem kvůli jeho vzhledu i původu také nechce přijmout takového, jaký prostě je. Paul tedy dennodenně podstupuje iniciaci života – a čtenáři spolu s ním krok za krokem procházejí školou lásky, přátelství, touhy, smrti i utrpení. Navzdory všemu Paul, stejně jako Michel v autorově nejznámějším románu, zůstává nenapravitelným optimistou.