V další knize Pavla Čecha najdeme leccos z předchozích knížek -
tak třeba opuštěnou zahradu, čerta i titulního anděla - ale přesto
je tahle knížka něčím jiná. Pochopitelně je o andělovi, ale taky je
o tom, jak jsme na tom s anděly my sami. A že andělů je na světě
potřeba, i když třeba oni samotní o tom někdy pochybují. Asi jsme
od Pavla Čecha zvyklí na knížky veselejší, i když v každé z nich se
nějaká ta temná nota rozezní. Jenže ony i ty temné noty, i ten
anděl letící - kam? - vždycky v sobě nesou naději, která má křídla,
a klidně - jak to pan Skácel kdysi překrásně napsal - třeba křídla
dosti nečekaná:
někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového …
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.