Než stromům dojde dech

I kdybychom kvůli klimatickým změnám přivedli planetu na pokraj zkázy, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dokonce i po obdobích sucha, ničivých požárech, rozsáhlých polomech a zpustošení lidskou činností znovu vyrostou. Osud lesů a osud lidstva jsou nerozlučně spjaty. A nechápejte to přeneseném slova smyslu, ale doslova. Co vám možná bude znít pesimisticky či děsivě, může být důvodem k velké naději. Stromy totiž tvoří natolik efektivní sociální komunity, že se se změnami klimatu, alespoň tedy s těmi aktuálními, dokážou většinou obstojně vyrovnat. A nejen to: stromy jsou pro nás i nejlepší možností, jak z atmosféry odstranit skleníkové plyny, a to mnohem efektivněji, než kdy zmohla jakákoli technika. Stromy navíc silně ochlazují místní klima, a dokonce výrazně zvyšují množství dešťových srážek. To všechno stromy nedělají pro nás, ale samy pro sebe. Ani ony nemají v lásce přílišné horko a sucho, jenže na rozdíl od nás dokážou termostat nastavit na nižší teplotu. Bukům, dubům ani smrkům přitom nebyly schopnosti k tomu nezbytné dány do vínku jen tak. Na své dlouhé pouti od semenáčku ke vzrostlému stromu se musely naučit, jak se změnami nakládat. Ne každý exemplář to dokáže. Tyto obří rostliny se od sebe totiž vzájemně velmi liší stejně jako lidé - a ne všechny se učí stejně rychle a činí vždy správná rozhodnutí. "Při našem společném čtení o lese vám ukážu, jak můžete stromům při učení přihlížet, proč když buky či duby v létě shodí listí, nemusí si tím zákonitě zadělat na problémy, a podle čeho můžete poznat stromy, které vsadily na špatnou strategii," říká autor knihy Peter Wohlleben.