Vo vzduchu už cítiť blížiacu sa zmenu. Sloboda nenápadne klope na dvere, je ju ale ešte skôr cítiť, než vidieť. Nádej už mala aj tvár aj meno: Michail Gorbačov. A do toho najväčšia katastrofa posledných desaťročí. Výbuch v Černobyľskej jadrovej elektrárni. Závan nových čias je azda najviac cítiť v kultúre. Na Slovensku vznikajú dodnes v mnohom neprekonané hudobné diela - Po schodoch či Tlaková níž od Richarda Müllera a Banketu či Tanečnice z Lúčnice a Kráľovná bielych tenisiek od Elánu.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.