Kniha podává svědectví o vzniku zastupitelského úřadu Velké Británie v Československu a jeho chodu v letech 1918-1930. Spojené království bylo společně s Francií jedním z garantů existence nezávislého československého státu a klíčovým spojencem v meziválečné době. Pražský legační úřad koordinoval aktivitu britských diplomatů na území republiky, a přímo tak kvalitu vztahů mezi zeměmi ovlivňoval. Publikace se nejprve zaměřuje na mezinárodní kontext vzniku a rozvoje bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi, přičemž hodnotí jednotlivá dílčí údobí a předjímá vývoj v další dekádě. Následně se zájem přesouvá k otázce běžného provozu instituce. Text vrstevnatě vyhodnocuje finanční i personální aspekty chodu ambasády a nezapomíná ani na méně zásadní, o to však zajímavější epizody. Monografie mimo jiné detailně rozpracovává problematiku umístění sídla legace či sítě tuzemských kontaktů a přibližuje také životní osudy nejvýznamnějších diplomatů.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.