Po lapálii s genovou terapií se na Zemi potuluje horda nebezpečně přizpůsobivých mutantů a vyvrhelů společnosti. A pak je tu Tomáš Tuhý, vědec. Bádá všude, ať už je to kdesi v nedaleké galaxii nebo rovnou na konci vesmíru. Rád se setkává s novými formami života a nebojí se začínat mezigalaktické války, když mu někdo sahá na Irmu. Irma je kus mimozemské technologie, kterou mají všichni rádi. Ale právě ona taky tak trochu může za apokalypsu, která se kvapem blíží. A proto Tomáš dělá, co je v jeho silách, aby katastrofě unikl. I když to znamená osvojit si střelbu na živý cíl. Jinak je to opravdu milý hoch. Když má dostatek kafe. Ovšem ve vesmíru ale moc kávy není…
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.